Užívání léků v těhotenství
U plodu je ukazatelem vyspělosti gestační věk, t.j. délka těhotenství od začátku oplodnění. Prvních 14 - 18 dní platí pravidlo „vše nebo nic“. Pokud je embryo vystaveno škodlivinám, buď zanikne, nebo se dále vyvíjí. Nejkritičtějším obdobím je první trimestr (0. - 12. týden), kdy probíhá zárodečný vývoj orgánových soustav. Druhý a třetí trimestr lze až do doby cca 2 týdny před porodem považovat za relativně bezpečné období.
Během těhotenství se léčiva podávají v nezbytně nutných případech, po co nejkratší dobu a v co nejnižších, ale účinných dávkách. Před nasazením jakýchkoliv léčivých přípravků je důležité zvážit nutnost jejich podání, tj. „riziko versus přínos“ jak pro plod, tak pro těhotnou ženu.
U převážné většiny léčiv chybí konkrétní informace o jejich bezpečnosti užití v období těhotenství a při kojení, protože z etických důvodů se klinické studie na těhotných a kojících ženách neprovádějí. Účinky jsou nejčastěji odvozené / převzaté ze studií na zvířatech, případně z náhodně zjištěných / zachycených případů. Obecně platí, že nastávající maminka by si neměla žádná léčiva ani doplňky stravy nasazovat sama, ale měla by se poradit s lékařem nebo minimálně s lékárníkem. Vhodná je léčba pomocí léků, které jsou na trhu delší dobu a lze tak u nich předpokládat, že je znám dostatek údajů o jejich bezpečnosti.
Léky jsou z hlediska bezpečnosti dle FDA (Federal Drug Administration) tříděny do pěti skupin:
- skupina A: kontrolované studie nepotvrdily riziko pro plod, přípravek se označuje jako bezpečný,
- skupina B: studie na zvířatech riziko pro plod nepotvrdily,
- skupina C: studie u zvířat prokázaly nežádoucí (negativní) účinky pro plod, lékař může lék podat s velkou opatrností v případě, kdy užitek jeho podání převyšuje potenciální riziko pro plod a neexistuje jiný bezpečnější lék,
- skupina D: látky (léky) s prokázaným teratogenním (plod poškozujícím) účinkem pro lidský plod, jejich podání je možné např. v situaci, pokud by těhotná žena byla v ohrožení života,
- skupina X: látky s jednoznačně prokázaným teratogenním účinkem, kontraindikované (zakázané) v těhotenství.
Mnoho žen má obavy z užití jakéhokoliv léku, ale je důležité si uvědomit, že samotné onemocnění může někdy plod ohrozit více, než správně zvolený lék. Například horečka (teplota nad 38°C) je pro plod nebezpečnější, než když si žena vezme na její snížení paracetamol (např. Paralen, Panadol). Také některé chronické nemoci (např. vysoký krevní tlak, epilepsie, cukrovka, poruchy funkce štítné žlázy, maniodepresivní poruchy a další) mohou v případě, že jsou neléčené nebo špatně léčené (nekompenzované), způsobit vývojovou vadu plodu, popř. potrat (mají teratogenní účinek). Proto ženy trpící některým tímto onemocněním by měly těhotenství plánovat a včas (alespoň půl roku předem) o této skutečnosti informovat svého ošetřujícího lékaře, aby jim mohl léčbu upravit. Je-li to nutné, lékař zamění dosavadní lék za bezpečnější, který žena bude moci užívat i během těhotenství. K otěhotnění by mělo dojít určitě v období, kdy je onemocnění pod kontrolou a dobře kompenzováno, protože tím se riziko poškození plodu sníží na minimum.
