Užívání látky stanozolol
Stanozolol, celosvětově třetí nejužívanější anabolický steroid, zná nyní snad každý, kdo se pohybuje ve světě vrcholového sportu, především v atletice a v kulturistice. Neznámý ale určitě nebude ani pro cyklisty, plavce a lyžaře, kteří se zajímají o doping. Na toto anabolikum upozornil a zároveň jej “proslavil” kanadský sprinter Benjamin Johnson, který byl na stanozolol pozitivně testován v průběhu olympijských her v jižní Koreji roku 1988. Za prokázaný doping mu následně byla odebrána zlatá medaile. Stanozolol byl však vědecké a lékařské komunitě známý již od roku 1959. Jako lék byl poprvé uveden na trh farmaceutickou společností Winthrop. V roce 1961 americká firma Sterling koupila patent pro americký trh a začala stanozolol prodávat pod komerčním jménem Winstrol.
Působení stanozololu na organismus
Princip působení stanozololu je poměrně složitý, ale pokusíme se jej vysvětlit ve zkratce v tomto odstavci. Všechny anabolické steroidy se mají více či méně podobat účinkům testosteronu. Testosteron je mužský pohlavní hormon, který je zodpovědný za vývoj a růst pohlavních orgánů, ovlivňuje sexuální touhu, za ochlupení, za hloubku hlasu, dále zvyšuje hustotu (denzitu) kostní tkáně, má anabolický účinek (podporuje růst a tvorbu svalů), podporuje vznik červených krvinek, a v neposlední řadě má vliv na kůži. Výhodou testosteronu je, že je tělu vlastní a přirozený, ale to neznamená, že užívání vyšších dávek nenapáchají neplechu. Užívání testosteronu nebo jakýchkoli látek označovaných jako “náhražky” testosteronu s sebou nesou zdravotní rizika a komplikace, které mohou být i životu nebezpečné. I v případě, kdy je testosteron po důkladném vyšetření indikován pacientovi lékařem, jsou nutné pravidelné kontrolní testy, aby léčba neměla horší následky, než výsledky. Z testosteronu vzniká v těle dihydrotestosteron (DHT), ale je tomu tak jen v některých cílových tkáních a DHT má anabolické účinky vyšší než testosteron. Po chemické stránce je stanozolol derivátem dihydrotestosteronu (DHT), není ale jeho prekurzorem. To v praxi znamená, že v těle se po užití stanozololu nemetabolizuje testosteron, ale tvoří se jeho vlastní metabolity, které pak lze snadno prokázat při antidopingových testech. Androgenní účinky stanozololu jsou poměrně nízké a protože jde o látku, která nearomatizuje, nezpůsobuje zadržování vody v těle, což vede k nízkému riziku vzniku hypertenze, křečí a nezpůsobuje ani zvětšení prsou u mužů (gynekomastii). Ačkoliv při studiích nebylo zjištěné, že by užívání terapeutických dávek stanozololu mělo negativní vliv na jaterní tkáň, mezi kulturisty je považován za středně toxický.
Využití stanozololu v medicíně
Stanozolol byl původně pro svoje účinky schválen pro léčbu mnoha zdravotních potíží. Byl registrovaný jako lék a dostupný byl pouze na základě lékařského předpisu. Využití neměl malé, používal se k léčbě např. angioedému (nepříjemných závažných otoků, které mohou ohrožovat život), osteoporózy, některých tipů onemocnění svalů, popálenin, nedostatečného růstu u dětí, některých forem rakoviny prsu u žen, atp.
Přestože používání Stanozololu je v současné době v České republice a v zemích Evropské unie nelegální, včetně zásilkového prodeje z jiných zemí, je často zneužívaný jako doping. Stanozolol zvyšuje rychlost a znatelně také sílu. Od stanozololu by sportovec neměl očekávat velké nárůstky hmoty, ale může se spolehnout na jeho pomoc při hubnutí právě k udržení svalové hmoty, čehož často využívají hlavně kulturisté.
Aplikace a dávkování stanozololu
Injekční versus tabletová forma
Stanozolol je výráběn v injekční i v tabletové formě. Obě formy obsahují tutéž látku a jsou prakticky stejně účinné. Rozdíl je ve formě podání a v aplikované / užité dávce. Stanozolol se vyrábí v tabletách po 2 mg, po 5 mg a po 10 mg. Obsah stanozololu v injekci je 50 mg /ml nebo 100 mg / ml. Injekční podání je ale zvláštní tím, že nemá aktivní složku rozpuštěnou v oleji, jak je tomu u jiných anabolicko-androgenních injekcí tohoto typu běžné, ale ve vodě, což má za následek rychlejší vstřebání a nástup účinku celé dávky (u olejových injekcí se vytváří „depo“ ze kterého se účinná látka uvolňuje postupně). Výhodou stanozololových injekcí oproti tabletkám je, že se obejde tzv. první průchod látky játry („first pass effect“) a nedojde tak k jeho částečnému odbourání játry a následnému snížení účinku. Na druhou stranu je zapotřebí vzít v úvahu, že injekce se mají aplikovat 2-3x týdně, někdy dokonce denně, což nepřináší zrovna zanedbatelná rizika. Jednak se jejich aplikace neobejde bez bolesti a co hůř, hrozí vznik abscesů (zanícených infekčních dutin, které jsou vyplněné hnisem), které leckdy vyžadují lékařské ošetření. Někteří sportovci ze strachu z bolesti a komplikací obsah injekčních ampulek pijí, ale jsou i tací, kteří zvolí formu tabletek, ač po finanční stránce vyjdou dost nevýhodně.
Dávkování
Dávkování stanozololu je individuální, z dostupných informací má každý uživatel jiné zkušenosti. Stanozolol je totiž jedním z mála steroidů, který dávku nemá mezi sportovci jasně stanovenou a doporučenou, nicméně i tak se názory shodují ve faktu, že vysoké dávky jsou k ničemu. V případě polykání tablet se denní dávka stanozololu dělí do dvou dávek a celková denní dávka se pohybuje mezi 10 – 30 mg. Injekční dávku uživatel aplikuje každý druhý nebo třetí den, někdy i každý den. Sportovci pro lepší požadované výsledky stanozolol často kombinují s dalšími androgenními přípravky. Nejeden sportovec doplatil na fakt, že stanozolol nechává dlouho v těle stopu. Při dopingové kontrole může být nalezen zhruba ještě po 3 týdnech od posledního užití tablety a dokonce 3 - 5 měsíců od poslední aplikace injekce.
Rizika spojená s užíváním stanozololu
Člověk, který bez lékařské indikace bere jakákoliv anabolika se vystavuje těmto rizikům:
- zvýšené únavě,
- poškození jater,
- gynekomastii (růst prsou u mužu),
- výbušnosti, agresivitě a prudkým změnám nálad,
- snížení libida,
- poruchám erekce,
- návalům horka,
- depresím a úzkostem,
- zvýšenému riziku zadržování vody v organismu a následné hypertenzi (vysokému tlaku,
- křečím,
- nadměrnému vypadávání vlasů končící někdy i alopecií,
- zvýšení cholesterolu, zhoršení metabolismu lipidů.
Anabolické steroidy jsou z hlediska zdraví problematické a nebezpečné pro zdravého člověka, natož pro nemocného člověka. Obzvlášť nevhodné jsou pro osoby:
- starší 65 let,
- trpící cukrovkou (I. i II. typu),
- užívající Warfarin nebo jiné léky na srážlivost krve,
- s onemocněním srdce,
- s vysokým krevním tlakem,
- s závažnou jaterní nebo ledvinnou nedostatečností,
- s rakovinou.
Než se kterýkoliv sportovec rozhodne užívat jakékoli legální či ilegální látky, měl by si uvědomit, že zdraví má opravdu jen jedno a zvážit, zda mu jejich užívání za to riziko stojí. Anabolika sice dokážou divy, ale také dokážou velkou neplechu, která se někdy už napravit nedá.
