Léčba diabetu mellitu
Diabetes mellitus (cukrovka) je v současnosti onemocnění velmi rozšířené. V České republice bylo v roce 2012 evidováno 841 227 pacientů s tímto onemocněním a jejich počet nadále stoupá. Oproti roku 2011 je to nárůst o 72 063 pacientů. I do budoucna se očekává stále narůstající počet diabetiků nejen v ČR, ale i celosvětově. Odhaduje se, že v ČR je v současné době přibližně 150 až 200 tisíc dosud nediagnostikovaných diabetiků.
Diabetes mellitus je širokou skupinou chronických onemocnění s odlišným původem vzniku. Společným rysem pro všechny formy cukrovky je tzv. hyperglykémie – tedy zvýšená hladina cukru v krvi. Hyperglykémie vzniká na podkladu nedostatečné produkce či účinku inzulínu (inzulín není schopen pokrýt všechny nároky organismu, případně úplně chybí).
Inzulín je hormon, "klíč", schopný otevřít buňky, aby v nich byl cukr správně zpracováván. Cukr je nezbytný pro výživu a ideální fungování veškerých procesů v těle. Inzulín je vyplavován ze speciálních struktur - β‑buněk slinivky břišní (pankreatu). Rozlišují se dva typy sekrece (vyplavování) inzulínu - sekrece bazální (nezbytná, základní, zajišťující vhodnou hladinu cukru v krvi bez ohledu na příjem potravy) a sekrece postprandiální (vyplavení inzulínu ze slinivky břišní stimulované jídlem, kdy je najednou potřeba zpracovat větší množství cukrů).
Pokud je u pacienta nově zjištěná cukrovka, je pro správnou léčbu nutné rozlišit o jaký typ onemocnění se jedná. Mezi ty nejčastější patří diabetes 1. a 2. typu. V praxi se vyskytují i další, ale ty nejsou zdaleka tak rozšířené.
Navštivte také stránky Diabetické asociace ČR.
Dále doporučujeme si přečíst článek od MUDr. Špitálníkové z Nemocnice Havlíčkův Brod.
Jak se léčí diabetes 1. typu?
Diabetes 1. typu je tzv. inzulín-dependentní, tedy na inzulínu závislý typ. Díky poškození β-buněk slinivky břišní nedochází k tvorbě inzulínu. Pacienti trpící tímto onemocněním si musí pravidelně aplikovat inzulín. Diabetici 1. typu jsou léčeni nejčastěji v intenzifikovaném režimu. To znamená, že si aplikují dlouhodobě působící inzulín večer (případně ráno a večer) – napodobuje bazální sekreci inzulínu, a během dne, nejčastěji před jídlem, si "připichují" dávku inzulínu krátkodobě působícího ke snížení glykémie postprandiální.
Někteří pacienti s výhodou používají inzulínovou pumpu. Je to zařízení, které dávkuje inzulín v pravidelných intervalech podle potřeby nemocného (na základě jeho pokynů) přímo do podkoží, odkud se vstřebává.
Jak se léčí diabetes 2. typu?
Cukrovka 2. typu je na rozdíl od typu prvního na inzulínu nezávislá. To znamená, že ze slinivky břišní je inzulín vyplavován, ale produkované množství nepokrývá dostatečně nároky organismu nebo jsou tělní tkáně méně vnímavé k jeho působení (odborně se tento stav označuje jako inzulínová rezistence).
Základem léčby diabetu 2. typu je zvýšení citlivosti tkání na inzulín (např. účinná látka metformin, pioglitazon) nebo zvýšení jeho vyplavování v čase potřeby z β-buněk pankreatu (např. deriváty sulfonylmočoviny, glinidy). V současné době se používají také přípravky založené na ovlivnění tzv. inkretinového systému, případně na vyloučení nadměrného množství cukru z organismu močí (glifloziny). Většina účinných látek z těchto skupin je užívána ve formě tablet ústy. Proto se souhrnně tyto léky nazývají perorální antidiabetika.
Metformin
Metformin je lékem první volby při nově zjištěné cukrovce 2. typu. Tato látka zlepšuje zpracovávání cukru v kosterním svalstvu. Pokud je jeho účinek nedostatečný, lze k němu přidat další antidiabetika. Nežádoucí účinky po tomto léku nebývají časté. U vnímavějších pacientů se může vyskytnout průjem, plynatost, nevolnost, ale i kovová pachuť v ústech. Výskyt nežádoucích účinků na zažívací trakt je možné snížit podáváním přípravku po jídle a zpravidla po 2-3 týdnech léčby ustupují. Může se podávat až ve třech denních dávkách. Při užívání metforminu není vhodná konzumace alkoholu. Účinná látka metformin je obsažena v široké paletě přípravků.
Glitazony
Do skupiny glitazonů řadíme látku pioglitazon – je to jediný zástupce této skupiny registrovaný v České republice. Pioglitazon nejen že zlepšuje citlivost tkání na inzulín, ale také má pozitivní vliv na spektrum krevních tuků, krevní tlak a zabraňuje nadměrnému vylučování bílkovin ledvinami. Je možné jej užívat samostatně (pokud pacient nesnáší metformin) nebo jej lze kombinovat až s dalšími dvěma perorálními antidiabetiky. Mezi nežádoucí účinky lze zařadit hromadění tekutin v těle, přírůstek hmotnosti, v kombinační léčbě pak hypoglykémie.
Deriváty sulfonylmočoviny
Deriváty sulfonylmočoviny jsou látky, které zvyšují vyplavování inzulínu z β-buněk Langerhansových ostrůvků. Tyto léky se používají nejčastěji v kombinační léčbě cukrovky 2. typu. Klasické tablety s obsahem derivátů sulfonylmočoviny se užívají nejlépe půl hodiny před jídlem. Pokud je účinná látka z této skupiny zapracována do tablety s postupným uvolňováním, lze je užívat těsně před jídlem, případně s jídlem. O správném užívání léků se poraďte se svým lékárníkem či lékařem.
Deriváty sulfonylmočoviny mohou reagovat s ostatními léky, které pacient užívá a to včetně přípravků dostupných bez lékařského předpisu. Je proto nezbytné, aby lékař věděl o všech preparátech, které pacient užívá. Hlavním nežádoucím účinkem bývá hypoglykémie, dále přírůstek na váze. Při dlouhodobé léčbě vysokými dávkami deriváty sulfonylmočoviny může dojít k vyčerpání zásob inzulínu ve slinivce břišní a pacient pak bývá předveden na aplikaci inzulínu do podkoží. Ani u této skupiny léčiv není vhodná konzumace alkoholu.
Nyní jsou v České republice registrovány přípravky s obsahem těchto účinných látek: glimepirid, gliklazid, gliquidon, glipizid a glibenklamid.
Glinidy
Glinidy působí podobně na β-buňky Langerhansových ostrůvků jako deriváty sulfonylmočoviny. Díky tomu dochází opět ke zvýšené sekreci inzulínu. Glinidy se podávají nezávisle na jídle.
V současné době jsou v České republice registrovány přípravky s obsahem účinné látky repaglinid.
Látky ovlivňující inkretinový systém
Inkretiny jsou látky charakteru bílkovin nebo hormonů a vytváří se ve sliznici trávícího traktu po požití potravy. Z trávícího traktu se dále vstřebávají do krevního oběhu. Hlavním úkolem inkretinů je udržení glykémie.
Glukagon-like peptid 1 (GLP-1) je nejvýznamnější inkretin, z něhož je odvozena celá jedna skupina léčiv – tzv. analoga GLP-1 (léčiva podobná GLP-1). GLP-1 se tvoří a je uvolňován do běhu speciálními střevními buňkami po požití potravy. Pokud funguje tvorba a uvolňování GLP-1 správně, uvolní se díky němu až 70 % inzulínu nezbytného pro zpracování cukrů obsaženích v dané porci.
U diabetických pacientů je tvorba GLP-1 postprandiálně snížena a jeho množství uvolněné střevními buňkami stimuluje sekreci zhruba jen 30 % inzulínu, který je potřebný ke zpracování cukru ve snědené porci jídla.
GLP-1 je po svém vyplavení ze střevních buněk rychle rozkládán enzymem dipeptidylpeptidázou 4 (DPP-4). Na blokaci tohoto enzymu degradujícího přirozeně se tvořící GLP-1 je zaměřená druhá skupina léčiv ovlivňujících inkretinový systém (tzv. inhibitory DPP-4).
Analoga glukagon-like peptidu 1
Analoga GLP-1 jsou látky, které mají podobnou strukturu jako GLP-1. Jejich výhodou je, že nejsou tak rychle rozkládány DPP-4 a mohou tedy lépe ovlivňovat glykémii. Literatura popisuje dokonce i pozitivní vliv na β-buňky Langerhansových ostrůvků.
Tyto léky se vyznačují příznivým působením na hmotnost pacienta (pokles až o 2,8 kg za 3 roky) a mají velice nízké riziko hypoglykémií. Snižují také krevní tlak a upravují spektrum krevních tuků.
Mezi jejich nežádoucí účinky patří nevolnost. Léčiva skupiny GLP-1 jsou aplikována injekčně do podkoží. Lze je používat v kombinační léčbě s perorálními antidiabetiky.
V současné době jsou na trhu v České republice registrovány přípravky s obsahem účinné látky exenatid, liraglutid a lixisenatid.
Inhibitory dipeptidylpeptidázy 4
Díky blokaci (inhibici) enzymu DPP-4 dochází ke zvyšování hladiny GLP-1. Rozdílem oproti analogům GLP-1 je, že jsou hmotnostně neutrální – tzn., že hmotnost neovlivňují. Citlivější pacienti mohou jako nežádoucí účinek léčby vnímat zvýšený výskyt infekcí horních cest dýchacích nebo bolesti hlavy.
Mezi inhibitory DPP-4 řadíme sitagliptin, vildagliptin, saxagliptin, linagliptin a alogliptin. Lze je kombinovat s ostatními perorálními antidiabetiky i inzulínem.
Glifloziny
Glifloziny jsou nejnověší skupinou léčiv diabetu 2. typu. Vážou se na speciální struktury v ledvinách a díky této vazbě dochází ke zvýšenému vylučování glukosy (cukru) močí. Díky vyloučení nadměrného množství cukru močí se snižuje glykémie.
Pacienti, kteří mají nově nasazený přípravek s obsahem gliflozinu, mohou pozorovat zvýšenou potřebu močení. Při dlouhodobém užívání těchto léčiv může u citlivých jedinců docházet k výskytu močových infekcí, bolesti zad, případně závrati.
V současné době je na trhu v ČR registrován dapagliflozin, kanagliflozin a empaglifozin.
Dapagliflozin i empagliflozin je užíván v jedné denní dávce nezávisle na jídle a lze jej kombinovat také s dalšími perorálními antidiabetiky.
Kanagliflozin by měl být podán v jedné denní dávce, nejlépe před prvním jídlem. Je vhodný do kombinace s dalšími perorálními antidiabetiky.
Na závěr...
A proč je dobré dodržovat nastavenou léčbu, dietní a další doporučení?
Cukrovka je celosvětově nejčastější příčinou slepoty. Při špatné léčbě diabetu dochází také k poškození ledvin, diabetikům se hůř hojí rány a mají méně citlivé končetiny. U diabetiků se výrazně častěji vyskytuje infarkt myokardu, cévní mozková příhoda nebo ischemická choroba dolních končetin.
Nedílnou součástí úspěšné léčby je dostatek informací a motivace pacienta všechna doporučení léčebná i dietní respektovat. Jen dodržování těchto zásad diabetikovi umožní prožít kvalitní, spokojený, šťastný a dlouhý život.
Ve Vaší lékárně Vám rádi pomohou radou a případně Vám také ve vybraných lékárnách změří „Váš cukr“. Lékárník je totiž Vaším rádcem ve zdraví i nemoci!
